Na úplném začátku nebylo vůbec nic. Byla jen tma a všude kolem spousta vody. Ale byl tu Bůh. A ten se rozhodl, že vytvoří krásný svět.
Bůh řekl: „Ať je světlo!" A najednou se rozzářilo světlo. Bohu se to moc líbilo. Oddělil světlo od tmy. Světlu začal říkat „den" a tmě „noc". To byl první den.
Všude byla pořád jen voda. Bůh řekl: „Ať vznikne obloha!" A tak udělal velikou klenbu. Část vody zůstala dole na zemi (to jsou moře) a část vody šla nahoru (to jsou mraky). Obloze začal říkat „nebe". To byl druhý den.
Bůh řekl: „Ať voda ustoupí a ukáže se suchá zem!" A stalo se. Suché zemi začal říkat „souš" a vodě „moře". Potom Bůh poručil, aby na zemi vyrostla tráva, květiny a stromy s ovocem. Celá zem se krásně zazelenala. To byl třetí den.
Bůh chtěl, aby bylo poznat, kdy je den a kdy noc. Proto udělal na obloze světla. To velké, sluníčko, aby svítilo a hřálo ve dne. To menší, měsíc, aby svítilo v noci. K tomu přidal na noční oblohu tisíce hvězd. To byl čtvrtý den.
Svět už byl krásný, ale tichý. Bůh řekl: „Ať je ve vodě živo!" A stvořil veliké velryby i malé rybky. Pak se podíval nahoru a stvořil ptáky, aby létali pod modrou oblohou. Bůh jim požehnal a řekl: „Mějte se dobře a ať je vás na světě hodně." To byl pátý den.
Nakonec Bůh řekl: „Ať na zemi žijí zvířata!" A tak stvořil koně, lvy, pejsky i malé broučky. Když to bylo hotové, udělal Bůh to nejdůležitější. Stvořil člověka – muže a ženu. Stvořil je tak, aby mu byli podobní. Bůh jim dal velký úkol: „Mějte děti, naplňte zemi a starejte se o ni. Dávejte pozor na ryby, ptáky i všechna zvířátka. Rostliny a ovoce budete mít k jídlu." Bůh se podíval na všechno, co vytvořil, a viděl, že je to velmi dobré. To byl šestý den.