Potopa skončila a přišel nový začátek. Bůh dal Noemu a jeho rodině slib, ale co přišlo potom? Klikni na obrázek a zjisti, co se dělo dál...
Poté, co voda z potopy zmizela, Bůh Noemu a jeho rodině požehnal a řekl jim, aby se zabydleli na zemi a pečovali o všechno živé. Aby je Bůh ujistil, že už nikdy nepošle takovou potopu, která by zničila všechno na světě, dal jim zvláštní slib. Jako znamení tohoto slibu Bůh na oblohu umístil duhu. Pokaždé, když se na nebi ukáže duha, je to připomínka toho, že Bůh na svůj slib nezapomněl a že už se země nikdy nemusí bát takové velké potopy.
Lidé na zemi dlouho mluvili stejnou řečí a chtěli zůstat všichni pohromadě. Rozhodli se, že si postaví obrovské město a věž, která bude sahat až do nebe. Chtěli tím dokázat, jak jsou šikovní, a nechtěli se rozptýlit po světě. Bůh se podíval na to, co dělají. Viděl, že když mají všichni stejnou řeč, mohou si usmyslet cokoliv a lidé si přestanou dávat pozor. Proto Bůh způsobil, že lidé najednou začali mluvit různými jazyky a přestali si rozumět. Když se spolu lidé nedomluvili, nemohli ve stavbě věže pokračovat. Museli se rozejít do různých koutů světa a městu, kde se to stalo, se začalo říkat Bábel, což znamená „zmatek".
O mnoho let později žil muž jménem Terach, který měl tři syny: Abrama, Náchora a Hárana. Abram měl manželku Sáraj a jeho bratr Háran měl syna, který se jmenoval Lot. Rodina žila v městě zvaném Ur, ale rozhodli se, že odtud odejdou. Terach se vydal na cestu spolu se svým synem Abramem, snachou Sáraj a vnukem Lotem. Cestou do země Kenaan se zastavili v místě zvaném Cháran, kde se usadili a kde Terach po čase zemřel. Tak začala cesta Abramovy rodiny, která měla pokračovat dál.