Kain a Ábel byli první dva bratři na světě. Jejich příběh nás učí, jak nebezpečný je vztek a závist...
Adam a Eva měli po odchodu z ráje dva syny. Starší se jmenoval Kain a mladší Ábel. I když to byli bratři, každý byl úplně jiný: Ábel se stal pastýřem a staral se o ovečky. Kain se stal zemědělcem a pracoval na poli.
Jednoho dne chtěli oba bratři poděkovat Bohu a přinesli mu dary. Kain přinesl to, co vypěstoval na poli. Ábel přinesl to nejlepší ze svého stáda. Bůh viděl, že Ábel dává svůj dar s láskou a radostí, proto z něj měl velkou radost. Na Kainův dar se ale díval jinak, protože nebyl podle Božího příkazu. Cítil, že v Kainově srdci není všechno v pořádku.
Když Kain viděl, že Bůh přijal Ábelův dar a jeho ne, hrozně se rozzlobil a mračil se na celý svět. Bůh mu tehdy řekl: „Proč se tak zlobíš? Pokud budeš dělat dobré věci, budu mít radost i z tebe. Ale dávej si pozor – tvůj vztek je jako zvíře, které na tebe číhá u dveří a chce tě ovládnout. Ty nad ním ale musíš vyhrát!" Kain ale Boha neposlechl. Jednou vylákal Ábela na pole a tam mu ublížil tak moc, že Ábel zemřel.
Bůh se Kaina zeptal: „Kde je tvůj bratr Ábel?" Kain zalhal: „Nevím. Copak jsem já nějaký hlídač svého bratra?" Bůh ale věděl, co se stalo, a byl velmi smutný. Řekl Kainovi, že za to, co udělal, už mu země nebude dávat dobrou úrodu a on bude muset bloudit světem jako tulák. Kain se bál: „Můj trest je moc velký! Jako tuláka mě teď může kdokoli zabít." Bůh mu ale nechtěl vzít naději. Dal Kainovi na čelo zvláštní znamení, aby každý věděl, že mu nikdo nesmí ublížit. Kain pak odešel a usadil se v zemi Nódu.
Kain si založil rodinu a postavil město, které pojmenoval po svém synovi Enochovi. V jeho rodině se narodilo mnoho šikovných lidí, kteří se naučili věci, které dnes běžně známe: Jábal byl první, kdo žil ve stanech a choval dobytek. Júbal byl první hudebník – hrál na harfu a flétnu. Túbal-kain byl mistr kovář, který uměl vyrábět věci z mědi a železa.
Adam a Eva byli velmi smutní ze ztráty Ábela. Bůh jim ale dal dalšího syna, kterému dali jméno Šét. Eva řekla: „Bůh mi dal nového syna místo Ábela." Když se pak Šétovi narodil syn Enóš, lidé se znovu naučili mluvit s Bohem a začali ho uctívat. Příběh tak končí novou nadějí, že lidé mohou být s Bohem zase kamarádi.