Izák se oženil s Rebekou a po dlouhých modlitbách se jim narodila dvojčata – Ezau a Jákob. Dva bratři, ale každý úplně jiný! Jednoho dne se stalo něco hodně nečekaného: Ezau prodal Jákobovi své vzácné prvorozenství za misku čočkové polévky. Klikni na obrázky a přečti si, jak to celé dopadlo...
Abraham, jeho rodina a naplněný život
Po smrti Sáry si Abraham ještě vzal za ženu Ketúru a narodily se jim další děti. Svému hlavnímu synu Izákovi však Abraham ještě za svého života předal všechno, co měl, a ostatním synům dal dary. Abraham prožil velmi dlouhý a požehnaný život – dožil se sto sedmdesáti pěti let. Když v pokoji zemřel, jeho dva synové Izák a Izmael ho společně s velkou úctou pohřbili do jeskyně Makpela vedle jeho milované manželky Sáry. Také Abrahamův syn Izmael měl velkou rodinu – narodil se mu tucet synů, ze kterých vyrostlo dvanáct mocných knížat a velkých rodů. Izmael žil v poušti a dožil se sto třiceti sedmi let.
Narození bratří Ezaua a Jákoba
Izákovi bylo čtyřicet let, když si vzal za ženu Rebeku. Dlouho neměli děťátko, ale Izák se vytrvale modlil k Pánu Bohu a Bůh jeho prosby vyslyšel – Rebeka počala a čekala dvojčata. Když přišel čas porodu, narodili se dva chlapci: První chlapeček byl celý ryšavý a chundelatý jako malý kožíšek. Dali mu jméno Ezau (což znamená „chlupatý“). Hned za ním vykukoval druhý bratr, který se ručičkou držel Ezaua za patu. Dostal jméno Jákob (což znamená „drží se za patu“ nebo „druhorozený z dvojčať“). Když se chlapci narodili, bylo Izákovi šedesát let.
Dva úplně odlišní bratři
Jak chlapci rostli, ukázalo se, jak moc jsou rozdílní: Ezau se stal zručným lovcem, který ze všeho nejraději běhal venku v divočině. Jákob byl klidný a mírný chlapec, který raději zůstával doma u rodinných stanů. Tatínek Izák měl raději Ezaua, protože si rád pochutnával na zvěřině, kterou Ezau ulovil. Maminka Rebeka zase více milovala klidného Jákoba.
Miska polévky
Jednoho dne Jákob doma vařil voňavou polévku z červené čočky. Vtom přišel z pole Ezau – byl po celém dni úplně vyčerpaný a měl obrovský hlad. Volal na Jákoba: „Dej mi honem trochu té červené polévky, nebo umřu hlady!“ Jákob si pomyslel, že je to příležitost, a řekl: „Dobře, ale nejdřív mi prodej své právo prvorozeného.“ (Prvorozený syn měl v rodině vzácné postavení a získával nejsilnější Boží požehnání.) Ezau nepřemýšlel o tom, co je opravdu důležité, a řekl si: „Stejně mám teď takový hlad, že je mi celé prvorozenství k ničemu.“ Přísahal Jákobovi a své právo prvorozeného mu prodal. Jákob mu pak podal chléb a misku čočkové polévky. Ezau se v klidu najedl, napil, vstal a odešel. Vůbec ho netrápilo, že vyměnil tak vzácné požehnání za obyčejnou misku jídla.
Izák se oženil s Rebekou a po dlouhých modlitbách se jim narodila dvojčata – Ezau a Jákob. Dva bratři, ale každý úplně jiný! Jednoho dne se stalo něco hodně nečekaného: Ezau prodal Jákobovi své vzácné prvorozenství za misku čočkové polévky. Klikni na obrázky a přečti si, jak to celé dopadlo...