Abram a Saraj měli všechno, co potřebovali, ale v srdci nosili velký smutek – neměli žádné děti. Jednou v noci k Abramovi promluvil Bůh a slíbil mu něco úžasného. Klikni na obrázek a zjisti, co se stalo...
Byl jednou jeden muž, který se jmenoval Abram. Měl manželku Saraj a společně žili ve stanu, putovali krajinou a pásli svá stáda. Abram měl všechno, co potřeboval, ale v srdci nosil jeden velký smutek. Saraj a Abram neměli žádné děti. Jednou v noci k Abramovi promluvil Bůh. Řekl mu: „Neboj se, Abrame. Já jsem s tebou a budu tě chránit.“ Abram byl upřímný a řekl: „Bože, co mi můžeš dát, když nemám žádného syna, který by po mně jednou převzal můj dům?“
Bůh tehdy Abramovi řekl, aby vyšel ze stanu ven. Byla hluboká noc a obloha byla plná zářících hvězd. Bůh se ho zeptal: „Zkus ty hvězdy spočítat. Dokážeš to?“ Abram se díval vzhůru a jen kroutil hlavou. Hvězd bylo tolik, že se nedaly spočítat. A Bůh mu slíbil: „Přesně tak velká bude tvoje rodina. Budeš mít tolik dětí a vnoučat, jako je hvězd na nebi.“ Abram Bohu uvěřil a byl za to šťastný.
Saraj však byla stále smutná, že nemůže mít miminko. Jednou dostala nápad. Měla služebnici, Egypťanku Hagar, a řekla Abramovi: „Zkus mít dítě s Hagar, třeba tak naše rodina poroste.“ Abram ji poslechl. Jenže když Hagar zjistila, že bude mít miminko, začala se k Saraj chovat pyšně. Saraj byla naštvaná a začala být na Hagar zlá. Hagar to nevydržela a utekla do pouště. Byla tam úplně sama, unavená a bylo jí moc smutno.
U studny v poušti ji ale našel Boží posel – anděl. Zeptal se jí: „Hagar, kam jdeš?“ Hagar odpověděla: „Utíkám od své paní, protože se mnou špatně zacházela.“ Anděl jí řekl, aby se vrátila, a slíbil jí, že i její syn bude výjimečný. Hagar si uvědomila, že Bůh ji vidí, i když je v poušti a je jí smutno. Řekla: „Ty jsi Bůh, který mě vidí.“ Hagar se vrátila domů a brzy se jí narodil syn, kterému dali jméno Izmael, což znamená „Bůh slyší“. Bůh totiž slyšel, jak bylo Hagar smutno, a nenechal ji v tom samotnou.